..jsem dostala a četla knížku polské spisovatelky Malgorzaty Musierowiczové "O kolečko víc".
Je o patnáctileté studentce, její veliké netradiční rodině, o životě v Polsku sedmdesátých let, o zimě, první lásce, síle kamarádství i běžných starostech...
Netroufám si hodnotit kvalitu knihy jako takové. Nechci ji srovnávat s ničím. Jen mi tehdy, před více než dvaceti lety "sedla". Měla jsem ji moc ráda. Žila jsem v ní, jako další člen celé té povedené rodiny, vžívala jsem se do jednotlivých postav, sdílela jejich pocity, tužby i přání.
Jasně, tak to má asi být. Proč to tady rozebírám? Dlouho jsem tu knihu neviděla. Když jsem dospěla, přesídlila do knihovny jiné dívky a zmizela mi z očí. Ne však z paměti. Mnohokrát jsem si vzpomněla na její děj, na postavy, hlášky..a chyběla mi.
Nedávno se mi znovu dostala do ruky a já ji znovu otevřela. Nejdříve jsem se bála vrátit se do děje. Přece jen, uběhlo čtvrt století, vyzrála jsem, změnila názory, hodnoty. Bála jsem se, abych nebyla zklamaná, abych se nakonec nezasmála sama sobě, že mě tohle dílko tolik ovlivnilo.
Ale nakonec jsem nevydržela a přečetla si ji znovu. S lehkou dávkou nostalgie jsem se znovu ocitla v Poznani, v pět hodin ráno na ospalé prosincové ulici a z domu s věžičkou na mě mávala moje dávná blonďatá kamarádka Celestýna.
Nechci ji opět ztratit, už ji nepustím a proto jsem ji vzala i sem, do tohoto bločku. Bude se mnou a kdykoliv se tady podepíšu, dýchne na mě nezapomenutelné kouzlo mládí.
Zde hledá 
Tak odtud vítr vane. :)