Tentokrát nám místo sedmimílových botek stačily lístky na šalinu, flaška s pitím a pár žvýkaček....
Špilberk je jeden ze dvou hradů, které zdobí mé rodné město. Na které jsem hrdá, mám je ráda, jsou mojí srdeční záležitostí, patří k místům, kam se často s potěšením vracím a na která nedám dopustit.
Jejich historii i současnost najdete na internetu, fotky líbivé, letecké, propagační, nevkusné
i lákající jistě taky.
My si včera s Nejmladším řekli, že odpoledne nezkysneme na betonhřišti, ale že se vydrápeme zase o trošku výš, vylezeme z podhradí a omrkneme Brno z hradeb vonících minulostí a létem.
Jako bonus dne, měl Nejmladší svou životní premiéru v MacDonaldu. Já bych se bez něj tedy obešla navěky, ale vzhledem k tomu, že informace o "mekáči", "hambáči" a "hepymílu" se na chlapce již šest let valí ze všech stran, chtěla jsem, aby nebyl v tomhle směru handicapován neznalostí. Hoch byl nadšen, ale je frfňa, takže hranolky a masíčko k mé radosti jen očuchal a začal se těšit domů na kakao a rohlík s medem.
Celestina | 31. července 2009 v 20:42 | 
Zde hledá 
Brno je nádherné město a já ho prostě miluju. Je skvělé, že jsi mi to svými fotkami připomněla. Na Špilberku už jsem nebyla dlouho, od mé doby školních let, kdy jsem přes něj chodila do základky a mého pozdějšího randění..
Je skvělé, že si Nejmladší nezamiloval MCkáč, taky ho s Nejmilejším nemusíme, už kvůli přírodě a taky je tam nesmyslně draho a nezdravo