Kdo by je neznal. Kdo o nich ještě neslyšel. Kdo nemá chuť, alespoň jednou je vidět? Asi každý. Ano, mám na mysli Benátky, město bez silnic a aut. Město romantické, proslulé karnevalem a maskami, které ale mívaly dřív úplně jiný význam, než jen změnit image a ztratit se na gondolách v karnevalovém reji.
Necítila jsem se tak po prodělané salmonelóze, po porodu, operaci slepého střeva, osmičky vysekané i s kusem čelisti a dokonce ani po přečtení vysvědčení mého syna.
Uprostřed krásné babincové zábavy jsem musela zvednout telefon. Nejstarší syn mi zvesela oznámil, že UŽ je opět přistěhovanej, že to kolo sice fakt chtěl nedotáhnout, ale určitě ho časem z předsíně odnese a že hada dal zatím k bráchovi do pokoje. To mě poněkud probralo a začala jsem víc vnímat. "Jak hada? Ten had u mě nebude!"
Trávím v kuchyni snad dvě třetiny života. Starší hoši v ní občas přebývat MUSÍ, takže se jí vyhýbají, jak čert kříži. A ten nejmenší, který by nemusel, je tam rád a vařeníčko ho vysloveně těší. Snad mu to vydrží co nejdéle, protože mi tím dělá velikou radost.
Prostřední synek měl vždycky slabost pro malé hlodavce. Nepřinesl si tedy ze Zverimexu na rozdíl od bratra ani potkana, ani těhotné morče, ani agresivního osmáka degu, ale malinkého bílého křečka. Dostal jméno Amálka a od prvního okamžiku u mě získal plný počet bodů.
Prostřední dostal ve čtvrté třídě za úkol vypracovat obdobu televizního programu pro čtyři stanice, na jeden celý den. Podívejte se, co to moje kvítečko z čertovy zahrádky vymyslelo:
Můj vztah ke škole začal být brutálně deformován v okamžiku, kdy do lavic zasedly mé děti.
Především jsem zanevřela na jednu historickou postavu, kterou nám prezentovali, jako jednu z mála, stejně před i po revoluci. Mám na mysli Marii Terezii a její neuvážený nápad zavést povinnou školní docházku.
A já seděla na schodku a koukala do tmy, jak zase leje. Z nedaleké dálnice bylo slyšet troubení klaksonů a bolestné houkání sanitek. Za poslední měsíc jsem prožila víc bouří, než za celý svůj život. Nebo mi to tak alespoň připadá. Víc je vnímám, hůř kvůli nim spím a mnohem méně chápu fyziku.