Milá zimo, řádíš tady už pět měsíců a já tě mám dost. Plné zuby. Po krk. Když ráno vstanu a zase vidím sníh, mám chuť vlézt někam do brlohu a spát a spát...dokud nebudeš pryč. Protože dnes se mi vstávalo echt nehezky, protože dneska budu všude hledat pozitiva a drobné radosti, prosím tě, zmiz. Už neotravuj. Už vystřel někam jinam. Nekaz mi dnešek, protože budu potřebovat jarní nakopnutí, abych do svého narozeninového dortu nevbodla kudlu s touhou vbodnout ji úplně někam jinam.