... v mých vzpomínkách smrduté místo, šedé tácy, beztvaré kusy jídla. Nechutné kakao připomínající vodu ze záchoda, příšerné, pravidelně servírované rizoto a ještě odpornější fazolové lusky, které dodnes nejím.
Synci jídlu ve škole nikdy moc nefandili. S jedním jsem po několika měsících nabyla dojmu, že mají stále totéž, pětkrát týdně. Pokaždé mi totiž sdělil, že měli "červenou vomáčku a něco k tomu". Ale protože jsem věděla, že to tak není, nikterak mě to netrápilo. Potomek mé kamarádky na otázku co měli dobrého celé roky odpovídal, že už si to nepamatuje, protože měl velký hlad a tak to snědl rychle a ani se nepodíval.
Náš nejmladší je sice někdy frfňa, ale s fantazií. Takže se občas dobře bavím