JÁ UŽ SE TĚŠÍM NA JARO ....
Únor 2012
Domácí karamelové "musli"
19. února 2012 v 14:23 | Celestina | Kousek žvance, hezky česky.Tento recept mi dala kamarádka, která ho získala od kolegyně...Však to znáte. My ho vyzkoušeli a uvedli do obrázkové podoby. Dobrou chuť.
Čína opět reagovala...
19. února 2012 v 10:08 | Celestina | Vážně i nevážně o Marťanech a Venuších...nejrychleji na aktuální situaci a uvedla na trh novou verzi talířů a jídelních hůlek.....
(viz.obr.vlevo)
... nezbývá, než doufat, že i vidliček rozměrově shodných s množstvím potravin, jež si budeme moci dopřát, se dočkáme dříve, než pojdeme.... 
Prací prášek od Rytíře
12. února 2012 v 18:02 | Celestina | Od larvičky po motýlaVzpomněla jsem si na jednu starou příhodu.....
Jeden zimní večer u nás zadrnčel zvonek. Za dveřmi stál vymrzlý mládenec s nabídkou drogistického zboží. Ihned mi byl děsně povědomý. Kryštůfek na něj taky koukal, ale ani jeden z nás nevěděl odkud ho známe.
Vybrala jsem si u něj výhodné obří balení pracího prášku a dohodla si termín, kdy mi ho doveze.
Za dva, tři dny Kryštůfek přišel.
"Mamko, to byl RYTÍŘ!"
kdybyste náhodou nevěděli...
11. února 2012 v 11:30 | Celestina | Škola hrou a na prázdniny do blázince
Pokřivená rovnoprávnost??
5. února 2012 v 17:32 | Celestina | Grafomanka obecnáPřed polednem jsem si vzala od šéfové podepsanou propustku a vyrazila k lékaři. Bylo mi opět děsně, za posledního půl roku už asi po stopadesáté.
S vědomím, že jsem tak přeplněná chemií, že mi doktorka asi kromě úsměvu a středověkých bylinkových receptur zřejmě nijak nepomůže, jsem si kolem hlavy omotala šálu a ruce zabořila do kapes. Cestou jsem skočila domů naházet na talíř oběd nemocnému dítku a nasměrovala se k poliklinice. Po zdražení jízdného jsem ani nepomyslela, že bych si tu jednu zastávku zpříjemnila v tramvaji.
V čekárně byla spousta lidí a taky jeden z mnoha sousedů. Seděl zhroucený na židli a tvářil se mrtvolně. Svěřil se mi, že dnes kvůli návštěvě lékaře zůstal raději z práce doma, teprve před hodinou byl schopen vstát z postele a půl hodiny se snažil nastartovat to zatracený zamrzlý auto. No a teď aby tady seděl mezi těma otravnejma lidma....
Vzala jsem si pořadové číslo a s klidným svědomím seběhla do přízemí do samoobsluhy nakoupit. Ušetřím si další cestu odpoledne....
Vrátila jsem se do čekárny a trpělivě sledovala pomalý pohyb příchozích i odchozích.
Když jsem nakonec vyšla z ordinace s dalšími antibiotiky a povzbuzujícím poplácáním po zádech, že si klidně kdykoliv mám přijít pro další neschopenku, protože by mi fakt asi prospěla (výplata za ni by nás ovšem katapultovala mezi bezdomovce), navlékla jsem na sebe zase všechny protimrazové komponenty a šla ojíněnou cestou zpět k práci.
Na parkovišti před domem právě podupával onen umírající soused. Se stále stejným bolestným výrazem mi sdělil, že ho čeká ještě šílený zákrok, vypálení téměř půlcentimetrové bradavice na malíčku levé ruky a tak si asi vezme do konce týdne neschopenku. Chudák!
Naklapala jsem zpět na tři hodiny do práce a celou dobu se nemohla zbavit myšlenky na emancipaci, rovnoprávnost a podobné hovadiny. Nebo je to "vo něčem jiným? " ... No nejsem já divná?
Zde hledá 
