Nečekaně, ale natěšení jsme sbalili kufry a odjeli s Kryštůfkem na 12 dní 1500 km daleko od našich blízkých.
Poloostrov Gargano je přibližně 65 km dlouhý, 40 km široký a zaujímá rozlohu 2015 km2. Nejvyšší horou pahorkatiny Gargana je Monte Calvo s výškou 1065 m a pláže pokryjí téměř 200 km. V tomto řídce osídleném kraji, najdeme především velké olivové háje, zemědělce a rybáře. Vnitrozemí je pokryto vzácným lesním porostem zvaným Foresta Ambra - většinu území chrání národní park. Na severu poloostrova jsou dvě slaná jezera, Lago di Lesina a Lago di Varano. Nejvýznamnějším pobřežním městem na Gargánu je Vieste, které leží na nejvýchodnějším výběžku poloostrova a má 14 tisíc obyvatel. Hlavním vnitrozemním střediskem Gargana je Monte San Angelo, které má 17 tisíc obyvatel.....
Itálie nás po dlouhé cestě uvítala teplým sluníčkem..
Z autobusu jsme vypadli přímo u pláže ležící mezi městečkem Peschici a letoviskem Lido del sole, před hotelem Adria a kempem Stella del Sud, kam jsme hned pracně přetáhli naše kufříčky.
Ubytovali jsme se v komfortním domečku 2+1....
Výhled jsme měli luxusní, zdánlivě trošku jednotvárný, ale pro nás naprosto fascinující....
Trošku drhla klimatizace, což nám-teplomilcům nevadilo, a koupelnu jsme měli za rohem, takže většinu času jsme polonazí pobíhali v uličkách mezi vilkami Italů ...
Kousek za námi byl bar, kde probíhaly animační programy, diskotéky a Italy velmi oblíbené karaoke. Také se tam dobře baštilo nebo dalo koukat na olympiádu...
Nad hlavami jsme kromě azurové oblohy a celty měli především košaté koruny vzrostlých olivovníků, obsypaných maličkými zelenými olivkami, které kluci používali jako broky.
Další zástupcem flóry byly roztomilé Citrónovníky, s nezralými drobnými zelenými citrónky,
a pro nás hodně exotické Eukalypty, jejichž rozmělněné listy svou typickou vůní připomínaly kapky a olejíčky a z nichž se po bouřce sypaly maličké lepkavé bílé kuličky.
V okolí kvetly obrovské keře různých oleandrů, ibišků a jiných barevných krasavic a krasavců, doplňovaly je samozřejmě palmy a naducané opuncie.
Pokud jde o živočišstvo, moje obava z kudlanek a velkých hmyzáků naštěstí nebyla na místě. Byli-li tam, byli natolik milí, že mi nelezli na oči. To se ovšem nedá říct o stovkách cikád. Byly všude a byly tak neskutečně hlučné, že moravské velikonoční hrkačky jsou proti nim tichá šumítka. Sem tam ale mezi jejich rachotem zazpíval i ptáček.. 
Kmeny obřích olivovníků byly domovem spousty ještěrek, jejichž přítomnost byla tak hojná a běžná, že jsme zneklidněli, když nám co pět minut náhodou některá neproběhla pod stolem.
Zatoulaná miminka Kryštůfek lovil přímo v naší posteli.
V kempu jsem dělali věci běžné...
... i věci neobvyklé....
A při hrách občas skončil na stromě kromě badmintonového míčku i záchranný smeták.
********************************************************************************************************
A protože o kempu už víme všechno, jdeme na pláž
*****************************************************************************************
*******************************************
Prší krásně....Móóc krásně tady prý lilo před třemi lety. Tehdy byl kemp pod vodou, auta odplula, společně s kufry, stolečky i dobrou náladou všech zúčastněných. Napjatě jsme očekávali, jak dopadneme my. Naštěstí ale zůstalo jen u kaluží.
Misha | 5. srpna 2012 v 16:26 | 
Zde hledá 
Moc hezké, fotky i komentář! Těším se na pokračování.