Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane všude. (Einstein Albert)

Únor 2015

O dvou prasátkách....

25. února 2015 v 18:17 | Celestina |  Zvířetník
Že naše Ejminka disponuje přemírou mateřských pudů, jsem psala již několikrát. Poslední roky pečlivě opečovává maličké, gumové, ošklivé, lepkavé, pískací prasátko. Sedí na něm rovnoměrně, otáčí sama sebe, přendává prasátko, zřejmě aby měla jistotu, že se jí vylíhne souměrné štěňátko. Ale včera nastal zlom. Doubravka, panterka černá, dominantní naznala, že Ejminčin zbrusu nový pelech musí pořádně označkovat. Čurá jí do něj poměrně často, ale tentokrát vymáchala i prasátko. Ejminka propadla depresi a smrduté nebožátko zavrhla. Nepomohlo, že jsem ho vydrhla a vycídila, při čemž několikrát tesklivě zapískalo. Ani to s ní nehlo. (A přitom dříve, jen kdyby se jej někdo dotkl a ono kníklo, už by cenila zuby). Prostě bylo ocejchované kočkou a tudíž určeno k záhubě. Od sousedky jsem donesla prasátko nové. Téměř stejné, jen míň lepkavé a Ejminka jej okamžitě adoptovala, něžně zastrkala pod pupek a slastně ležela. Podstrkovali jsem jí i to staré, ale odolávala. Až do dnešního odpoledne.
Momentálně je rozpolcenou matkou dvojčátek a vypadá spokojeně. Procházky zkracuje na minimum, ode dveří okamžitě letí zkontrolovat pelech a ihned se mezi svá děťátka uvelebí. :)
Je dojemná. Ale až to bude zase přehánět, věříme, že jí je Doubravka znovu pořádně osprchuje....


Paninko, kam to dáme?

18. února 2015 v 20:43 | Celestina |  Vážně i nevážně o Marťanech a Venuších
Měla jsem říct: "Hlavně ne do kanálu!" Ale to jsem ještě netušila, co mi dnešní dopoledne připraví za zábavu.
Na školní zahradě jsme nechaly zabudovat krásnou dřevěnou žirafu. Prolézačka byla hotová, betony zatvrdlé a scházelo jen vysypat dopadovou plochu "kačírkem", drobným štěrkem, pro tyto účely určeným.
Brzo ráno u brány zatroubil náklaďáček a my se začaly těšit, že si děti novou atrakci ještě dopoledne užijí. Z auta vystoupila dost groteskně vyhlížející trojice "fachmanů" s lopatami a kolečky. Když se ptali, kamže mají, někde cestou otálející, kačírek složit, myslela jsem si, že vtipkují. Mělo mě to varovat.... Ale protože jsem s nimi nehodlala zmrzat donekonečna a odpovídat na hloupé otázky, šla jsem do školky a občas nakoukla oknem, jak jim jde práce od ruky.
Nedělali nic, jen postávali, pokuřovali, mocně gestikulovali rukama, občas poseděli na vystouplém kanále nebo na kolečkách a občas mezi sebou nechali kolovat lopatu. Asi aby nevychladla pro případnou kontrolu. Náklaďáček odjel a asi za půl hodiny přijel jiný, tentokráte již plně naložený štěrkem. Než jsem se oblékla a vyšla ven, už se vše sypalo do blízkosti místa určení. A téměř hned se začla hromada pohybovat, vytvořily se na ní víry a něžně drnčela, jak se štěrk propadal. Chlapi stáli, hodnotili vzniklý kopec a možná jim občas hlavou bleskla i nějaká myšlenka.
"Nějak se vám to ztrácí pod zem. Je to v přádku?" Zeptala jsem se, poukazujíc na fakt, že úbytek byl víc než rychlý. Na můj vkus želvím tempem obkroužili haldu a dumali. To už jsem mávala na pomalu ujíždějícího šoféra, evidentně jediného rozumného člena bandy.
"Vy jste to nasypali přímo do toho kanálu?!" Zlobila jsem se.
"Do jakýho?" Otázal se nevině jeden z Patů.
"Sakra do toho, na kterým jste doteď vykuřovali!" Zlobila jsem se ještě víc.
"Aha, hele vole, no asi fakt jo." Zasmáli se na sebe druzí dva Mati.
Šofér se chytil za hlavu, okamžitě zaklekl a holýma rukama se jal kanál vyhrabat. Musela jsem odejít, jednak abych nevybuchla smíchy nebo vztekem a také sdělit tuto slastnou novinku paní ředitelce a doufat, že ji netrefí šlak.
Další hodinu panstvo společnými silami vyhrabávalo kanál na světlo boží. A protože to byli fakt kluci šikovní, neházeli to už rovnou pod žirafu, ale vršili si novou hromadu na druhé straně staveniště. Pan šofér-hlava toho všeho se snažil zmizet, ale podařilo se mi ho u brány ulovit (dostala jsem to befelem, je to moje náplň práce) a ujistit ho, že zakázku opravdu nepřeberem, dokud kanál absolutně nevyčistí. Povzdychl a odjel. Ubíhaly hodiny. Nedělo se nic moc. Pánové dbali na to, aby pracoval vždy jen jeden, za vydatné duševní podpory svých parťáků. Jeden hodil dvakrát lopatou, předal ji druhému, ten dvakrát hodil, třetí vzal poloprázdná kolečka, ujel s nimi dva metry a vyklopil to do jámy. A tak stále dokola.
Pak následovala nezbytná hodinová pauzička na oběd a neustálé nadávání na zkurvenej kanál, zkurvenýho šéfa a zkurvenej život.
Bylo děsné a přitom morbidně zábavné, poslouchat to otevřenými okny. Po obědě přijel jiný, hlavní šéf, chvíli na partu Hic hulákal, donutil je odkrýt poklop kanálu a prodělal slabou mrtvici. Štěrku bylo uvnitř mnohem víc, než jsme si troufali představit. Tři mudrci jen pokyvovali hlavami, krčili ramena a fakt byli teda úplně jako vedle, páč co s tím šéfe? Dorazili mě poznámkou: "Paninko, když se to ale zakreje, tak vono to není vidět." Měli pravdu a já šla povinně podat paní ředitelce další hlášení. A vyměnit jí další obklad na hlavě.
Pak už jsme jen koukaly z okna. Pan šéf nádeníkům osobně navázal kýbl, spustil se s ním do kanálu, naplnil ho štěrkem, vydrápal se ven a kýbl vytáhl, asi aby opravdu všichni zúčastnění lépe pochopili složitý princip celé operace.
Válely jsme se smíchy. Pan šéf posléze fialový vzteky oddupal a od brány ještě ječel, že dokud to nebude úplně čisťoučký, ať se ani neopovažují přestat makat. Chechtaly jsme se jak malé děti. A nakonec nás po další hodině dorazilo, když jeden za Patů a Matů přišel s prosbou: "Paninko, nemáte nějaký malý lopatičky? Nám se do té skruže velká lopata nevejde..."
Ve finále byla žirafka podsypaná, kanál vypíglovanej jak barák před příjezdem novorozeňátka a tři aktéři spokojení sami se sebou. Jejich šéf na tom byl hůř, ale to je jejich problém. Rozhození a upravení kačírku pod žirafou trvalo hodinu. Čistění zasypaného kanálu pět...
Měla jsem to veselý den ;)



Vousatka citrónová

7. února 2015 v 16:31 | Celestina |  Čajová zahrádka

Vousatka citrónová


Rýmovník

7. února 2015 v 16:25 | Celestina |  Čajová zahrádka
Rýmovník jsem dostala od maminky a pěkně dlouho jsem ho ignorovala. Teď to hodlám napravit.
Je to vděčná, nenáročná pokojovka, která chce jen světlo, občas zalít a zastřihovat, aby košatěla.




Jeho vůně je velmi zvláštní, jako směs kafru, meduňky a mentolu. Latinský název je Plectranthus argentatus a setkat se s ním můžete ještě pod názvy: mexický eukalyptus nebo kubánské oregano. Patří do čeledi hluchavkovitých.

Je to jedlá léčivá bylinka a její tlusté listy můžete začerstva použít k přípravě čaje, který pomáhá nejen na nachlazení, ale také mírní bolesti hlavy, astma, střevní a žaludeční koliky, urovnává trávení, ba dokonce prý působí i proti parazitům ve střevech. Na okně potom odpuzuje hmyz, údajně i kočky, ale nedá se všemu věřit. Moje kočky nežerou šantu, ze které by podle literatury měly být téměř v extázi, ale rýmovník ano. Usmívající se
Rýmovník má rozsáhlé použití i v kuchyni. V podstatě, kam se hodí šalvěj, můžete dát i tyto chlupaté tlusté aromatické listy. Těžká masa, pečené hovězí nebo jehněčí nebo do marinád ke grilovaným masům. Výborná je tato bylinka zejména ke zvěřině nebo k přípravě pikantních paštik.
Neměl by chybět u žádné dětské postýlky, protože usnadňuje dýchání a vzduch příjemně provoní.
ZAJÍMAVOST: Pokud se budete pokoušet usušit listy rýmovníku, asi se pěkně u sušáku zapotíte. Velice dlouho zůstávají svěží a šťavnaté, jsou téměř nesušitelné!