Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane všude. (Einstein Albert)

Září 2016

Cuketové buchtičky

10. září 2016 v 17:28 | Celestina |  Dneska bez cukru

Sprcha

9. září 2016 v 17:26 | Celestina |  Grafomanka obecná
Dolezla jsem neskutečně zpocená z práce a těšila se do sprchy.
Jenže ouha, pes má zase od kočky počuranej pelech, tak ho raděj hned strčím do pračky. Pelech. Pes čumí z pod kredence a kočka syčí na vitríně, kam má zakázáno lozit. Sakra, nemám prášek...nevadí, stejně musím skočit do obchodu, vezmu to jedním vrzem a sprchu si dám pak. Dovlekla jsem nákup: dvě tašky jídla, pět kilo steliva a prášek samozřejmě ne. Nevadí. Půjčím si. Tak, už se to pere. Teď ale do sprchy nemůžu, moje pračka občas potřebuje první pomoc, tak nebudu riskovat. Umyju zatím to nádobí a vyluxuju. Pytel ve vysavači je přeplněnej a jak jsem ho chtěla vyndat, bouchl mi na chodbě. Do prčic! Umeju zem. Ještěže jsem se nesprchovala.
Pračka doprala. Vytahuju molitanovej pelech a přemýšlím, kde všude je rozházená kosmetika, která neustála ždímání...
Už abych vlezla do vany, začínám se lepit...
Jak dávám pelech na balkon, vidím ty polomrtvý bylinky a seno, které bylo ještě nedávno surfínami. Když už jsem jak to prase, vyklidím truhlíky, vysypu hlínu, zaliju co vypadá, že se ještě sebere, znova vyluxuju a skočím s tím pytlem odpadu k popelnici.
Začíná se smrákat. Za chvíli půjdu venčit psa, to nemá smysl lézt teď do vany. Ach jo. Vyvenčím psa, nachystám večeře, uklidím kuchyň. Zatímco ve stoje spásám chleba, zavře se mi do koupelny starší syn. Rozestelu si, sednu jen tak na okraj postele a obraz se mi pomalinku rozmazává... Klimbám. Než se seberu, je v koupelně druhé dítko...Když se ráno před pátou vzbudím tak, jak jsem večer odpadla, nezbývá mi, než se modlit, aby tekla teplá voda. Hned jak z koupelny uklidím kočičí hovno, už mi sprchu nikdo nevezme. ;)

Recept

5. září 2016 v 17:20 | Celestina |  Grafomanka obecná
"Dobrý den, alergologie? Já bych si potřebovala objednat recept na léky. Ano? Není problém? Bezva!"
Nadiktovala jsem potřebné údaje a domluvila, že se pro léky za dva dny stavím.
"Jo aha, vy jste tam každý den jen do půl třetí? Hm..tak to nestihnu z práce, ale vyzvedne je syn. Není to problém? Ne? Bezva!"
Ó jsem blbá blbá blbá...
Syn tam tedy v určený den jel. Ale ouha. Jiná sestra na něj hleděla jako tele na nový vrata a pronesla větu zvýšící můj tlak.
"Musíte maminku poučit, že když chce léky, musí si je objednat předem. To nejde takhle hned....."
Za jeden víkend a další dva dny, které se nám zdály dostatečně dlouhé na umístění jednoho razítka na jeden kousek papírku, tam tady vyjel znova.
"Hm, ale paní doktorka" (kterou neznám) "je mamince napsat nemůže, měla by jich moc."
To už mě fakt vytočilo. Nechci morfium, ani si nehodlám z metamfetaminu vařit perníček. Už jsem pojedla léky zvých známých a alergie mi začala přerůstat přes hlavu, takže jsem na alergo volala znovu. Tentokrát rovnou primáři, doufajíc, že personálu na evidenci zvedne mandle.
"Léky? Není problém, napíšu. Ať se syn po neděli staví..."
Jenže hnát tam syna potřetí bez jistoty úspěchu se mi nechtělo, tak jsem tam opět volala (ráda podporuji svého operátora) jestli už mají receptík pro mě připravený.
"No jistě, leží tady dva týdny a už je propadlý. Proč jste se pro něj nestavila?"
!!!!!! co dodat.. Byla jsem milá. Na mě, FAKT hodně milá. Sdělila jsem jim své pocity i názor, co by mohli změnit a případně udělat s mým propadlým receptem.... Ale napíšou nový a pošlou mi ho poštou, Heč! Možná....