Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane všude. (Einstein Albert)

Vážně i nevážně o Marťanech a Venuších

Chyceni v síti? + 2 dodatky ;)

2. dubna 2016 v 9:10 | Celestina
Čtvrteční odpoledne jsem strávila s Nejmladším v Dětské nemocnici. Nestalo se mu nic vážného. Prostě jen když ve škole "tak úplně normálně a skoro pomalu šel po chodbě", málem si zlomil ruku. Mrkající
A protože to chtělo rentgen a mě bylo jasné, že si nebudu moci udělat volno v pátek z práce, rozjeli jsme se na dětskou pohotovost hned.
Průběh byl normální. Máme fungující zdravotnictví, všechno zadarmo, vybavení dobré...sestřičky i lékař byli fajn, jediné co se chtělo po nás, abychom čekali. V čekárně ambulance, na rentgenu a zase u ambulance. Nefrflu. Jestli se po mě chce jen, abych někde chvíli poseděla nebo postála a dostanu za to něco co potřebuji nebo chci, nenadávám. Usmívající se
Po pár minutách čekání, nás ale oba zarazil příšerný jev. Dokonce i mé čerstvě pubertální dítě si všimlo. A k mé radosti tento jev pojalo za nebezpečný a špatný.
Kromě nás, se s námi přesouvalo dalších asi deset rodičů a dětí. A kromě mě a jedné maminky se dvěma dětmi se všichni dospělí věnovali jen a pouze svým mobilům.

Na kraji dlouhé lavice seděli dva mladí kluci. Možná bráchové. Oba ve sportovních dresech, jeden s nateklým kotníkem. Mohlo jim být oběma kolem osmnácti. Oba na tabletu sledovali nějaký turnaj a vzájemně o něm spolu mluvili. To by šlo. Vedle byla maminka s asi devítiletou slečnou. Ta měla loket jako karfiól, ručičku si držela, bolestný výraz ve tváři jasně ukazoval, že jí není nejlíp. Ale maminka živě četovala, občas pronesla nahlas nějakou poznámku nebo se zasmála. Holčička kopala nohama, kroutila se, zívala, občas do maminky dloubla. A ta, aniž by se na ni alespoň podívala, jí jen něco odpověděla, případně ji upozornila, ať sedí v klidu.
Další byl otec podnikatel a děvče asi patnáctileté. Tatík ve skvěle padnoucím kvádru vybalil na lavici kancelář a pilně "pracoval". Holčina si mezitím poskoky po jedné noze vyřídila vše se sestrou, odhopsala na rentgen, zaskočila si do automatu pro pití a pak tátovi řekla, že už je vše vyřízeno a že se musí přesunout na sádrovnu. On nacvičenými pohyby sbalil notebook, tablet, sluchátka a dva telefony a šli...
Podobné to bylo i u ostatních. Vrcholem byla babička s dcerou, která měla kočárek s asi ročním dítětem a sotva tříletého chlapce, který lítal jako sběsilý všude kolem. Ani jedna nehla zadkem, jen ho střídavě okřikovaly. "Nelítej tady nebo se přerazíš!" "Sakra řekla jsem ti, že máš tady sedět a ne utíkat!" Dokud je sestra neupozornila, kde a proč jsou, staraly se jen o svoje telefony.
Syn nevěřil vlastním očím. Kupodivu nezalitoval, že s sebou nemá tablet, což jsem od první chvíle čekala. Naopak. Chtěl se o mě opřít, chtěl sdílet svůj úraz, byl vystrašený co se s ním bude dít, ptal se, jak probíhá rentgen. Byli jsme tam prostě SPOLU.
Vedle nás přisedli otec se dvěma kluky. Jeden dobitý, druhý jen otrávený doprovod. Ten si hrál na mobilu, tatínek telefonoval. Nejdříve s maminkou, potom s kolegou, potom hledal počasí. Byl to typický otec, který není zvyklý objíždět s dětmi lékaře. Ale přestože byl ztracený a úplně neschopný, měl snahu. Brzo zjistil, že synek je šikulka, sám absolvoval rentgen a mohli odejít. Za námi seděla paní s dcerkou asi desetiletou a chlapečkem prvňáčkem. On si slabikoval z nějakého dětského časopisu, maminka se věnovala holčičce, která měla nateklou ruku zavěšenou v šátku. Když chlapec projevil přání, že má žízeň, hned začala organizovat jak zvládnout kantýnu o patro níž, aniž by prošvihli volání na vyšetření, neustále se dětem věnovala, nebylo jí líno vstát... Normální matka, řeklo by se. Ale ve srovnání s tím zbytkem byla jako mimoň.
Můj syn tyhle rozdíly zaregistroval a začal vzpomínat. Potěšil mě, že si pamatoval, jak jsem mu v čekárně u dětské lékařky, když byl malý, četla všechny pohádky, které tam měly. Pamatoval si, jak jsme za oknem počítali auta a třídili je podle barev nebo značek. Pamatoval si, že jsme neustále hráli slovní kopanou...
Ptal se mě už mnohokrát, jak jsem vůbec mohla přežít své dětství bez mobilu a internetu. A teď najednou cítil na vlastní kůži ten rozdíl. Na místě, kde se schází bolest, vnímal tu sílu osobního kontaktu, mluvení z očí do očí, sdílení starosti i radosti. Od té doby ještě nesedl k facebooku, ale šel s opravdovým kamarádem opravdu ven. Jeho žebříček hodnot naznal drobnou změnu k lepšímu. Snad.
Vlastně jsem ráda, že jsme tam ty tři hodiny byli. Pro upřesnění, měl jen vyvrknuté dva klouby na jednom prstě a přestože k jeho velkému zklamání neodešel s pěti kily sádry, získal mnohem víc. My oba.
Všechny technické vymoženosti které máme jsou skvělé. Ale měly by nám sloužit, ne nás ovládat. Můžeme být lapeni v síti, ale neměli bychom se chovat jako odsouzenec na smrt a strkat sami hlavu do stahující se smyčky.
Sama vidím, jak rychle děti rostou. Je důležité naučit je, že jsem, aby se mi nestalo, že na mě prostě zapomenou.





Tak jsem to naše zdravotnictví malinko přechválila. Poté, co nám ve čtvrtek na základě rentgenu Dr. řekl, že kost i kloub je v pořádku, jsme šli domů. Mě se ta modrofialová romance moc nezdála, proto jsem v pátek dítku dala prst do dlahy. A světe div se, dneska ráno, tedy čtvrtý den od úrazu, mi pan doktor osobně telefonoval, že se na ten snímek znova díval a ejhle, kost, je naštípnutá a kloubní pouzdro taky. A ať laskavě hned dojedeme.


P.S. Máme teď doma na tři týdny tzv."Jágrovu" dlahu. Heč Úžasný

A ještě jednou.. na tu úžasnou "Jágrovu kovovou, malou a na pohled praktickou" aludlahu se Kryštofovi projevila alergie. Prst mu začal mokvat, smrdět a olézat. Po třetím domácím převázání a opečovávání jsem naznala, že stačilo. Babička ho vzala zpět do špitálu a tam mu, konečně, dali obyčejnou sádru. Pro příště jsem chytřejší........





A takto vypadala ruka po celkové "léčbě". Pan doktor říká: "Vidíte, nic tam není."
A já na to: "No hlavně kůže tam není !!!!"


Balíček...

10. prosince 2015 v 8:43 | Celestina
Objednávám dárky přes internet. Nesnáším plné obchody, umírám ve frontách a představa, že pro jednu věc budu muset nakouknout třeba do dvou kšeftů, mě děsí. Na netu si najdu všechno, vygeneruju nejlevnějšího prodejce (a rozdíly bývají ohromující), ověřím obchod a objednám. Když můžu, jako doprace nevybírám Českou poštu. Jenže někdy to nejde....

Velikonoce 2015

6. dubna 2015 v 10:19 | Celestina

Rozkvetlá oslava...

21. března 2015 v 19:01 | Celestina




Paninko, kam to dáme?

18. února 2015 v 20:43 | Celestina
Měla jsem říct: "Hlavně ne do kanálu!" Ale to jsem ještě netušila, co mi dnešní dopoledne připraví za zábavu.
Na školní zahradě jsme nechaly zabudovat krásnou dřevěnou žirafu. Prolézačka byla hotová, betony zatvrdlé a scházelo jen vysypat dopadovou plochu "kačírkem", drobným štěrkem, pro tyto účely určeným.
Brzo ráno u brány zatroubil náklaďáček a my se začaly těšit, že si děti novou atrakci ještě dopoledne užijí. Z auta vystoupila dost groteskně vyhlížející trojice "fachmanů" s lopatami a kolečky. Když se ptali, kamže mají, někde cestou otálející, kačírek složit, myslela jsem si, že vtipkují. Mělo mě to varovat.... Ale protože jsem s nimi nehodlala zmrzat donekonečna a odpovídat na hloupé otázky, šla jsem do školky a občas nakoukla oknem, jak jim jde práce od ruky.
Nedělali nic, jen postávali, pokuřovali, mocně gestikulovali rukama, občas poseděli na vystouplém kanále nebo na kolečkách a občas mezi sebou nechali kolovat lopatu. Asi aby nevychladla pro případnou kontrolu. Náklaďáček odjel a asi za půl hodiny přijel jiný, tentokráte již plně naložený štěrkem. Než jsem se oblékla a vyšla ven, už se vše sypalo do blízkosti místa určení. A téměř hned se začla hromada pohybovat, vytvořily se na ní víry a něžně drnčela, jak se štěrk propadal. Chlapi stáli, hodnotili vzniklý kopec a možná jim občas hlavou bleskla i nějaká myšlenka.
"Nějak se vám to ztrácí pod zem. Je to v přádku?" Zeptala jsem se, poukazujíc na fakt, že úbytek byl víc než rychlý. Na můj vkus želvím tempem obkroužili haldu a dumali. To už jsem mávala na pomalu ujíždějícího šoféra, evidentně jediného rozumného člena bandy.
"Vy jste to nasypali přímo do toho kanálu?!" Zlobila jsem se.
"Do jakýho?" Otázal se nevině jeden z Patů.
"Sakra do toho, na kterým jste doteď vykuřovali!" Zlobila jsem se ještě víc.
"Aha, hele vole, no asi fakt jo." Zasmáli se na sebe druzí dva Mati.
Šofér se chytil za hlavu, okamžitě zaklekl a holýma rukama se jal kanál vyhrabat. Musela jsem odejít, jednak abych nevybuchla smíchy nebo vztekem a také sdělit tuto slastnou novinku paní ředitelce a doufat, že ji netrefí šlak.
Další hodinu panstvo společnými silami vyhrabávalo kanál na světlo boží. A protože to byli fakt kluci šikovní, neházeli to už rovnou pod žirafu, ale vršili si novou hromadu na druhé straně staveniště. Pan šofér-hlava toho všeho se snažil zmizet, ale podařilo se mi ho u brány ulovit (dostala jsem to befelem, je to moje náplň práce) a ujistit ho, že zakázku opravdu nepřeberem, dokud kanál absolutně nevyčistí. Povzdychl a odjel. Ubíhaly hodiny. Nedělo se nic moc. Pánové dbali na to, aby pracoval vždy jen jeden, za vydatné duševní podpory svých parťáků. Jeden hodil dvakrát lopatou, předal ji druhému, ten dvakrát hodil, třetí vzal poloprázdná kolečka, ujel s nimi dva metry a vyklopil to do jámy. A tak stále dokola.
Pak následovala nezbytná hodinová pauzička na oběd a neustálé nadávání na zkurvenej kanál, zkurvenýho šéfa a zkurvenej život.
Bylo děsné a přitom morbidně zábavné, poslouchat to otevřenými okny. Po obědě přijel jiný, hlavní šéf, chvíli na partu Hic hulákal, donutil je odkrýt poklop kanálu a prodělal slabou mrtvici. Štěrku bylo uvnitř mnohem víc, než jsme si troufali představit. Tři mudrci jen pokyvovali hlavami, krčili ramena a fakt byli teda úplně jako vedle, páč co s tím šéfe? Dorazili mě poznámkou: "Paninko, když se to ale zakreje, tak vono to není vidět." Měli pravdu a já šla povinně podat paní ředitelce další hlášení. A vyměnit jí další obklad na hlavě.
Pak už jsme jen koukaly z okna. Pan šéf nádeníkům osobně navázal kýbl, spustil se s ním do kanálu, naplnil ho štěrkem, vydrápal se ven a kýbl vytáhl, asi aby opravdu všichni zúčastnění lépe pochopili složitý princip celé operace.
Válely jsme se smíchy. Pan šéf posléze fialový vzteky oddupal a od brány ještě ječel, že dokud to nebude úplně čisťoučký, ať se ani neopovažují přestat makat. Chechtaly jsme se jak malé děti. A nakonec nás po další hodině dorazilo, když jeden za Patů a Matů přišel s prosbou: "Paninko, nemáte nějaký malý lopatičky? Nám se do té skruže velká lopata nevejde..."
Ve finále byla žirafka podsypaná, kanál vypíglovanej jak barák před příjezdem novorozeňátka a tři aktéři spokojení sami se sebou. Jejich šéf na tom byl hůř, ale to je jejich problém. Rozhození a upravení kačírku pod žirafou trvalo hodinu. Čistění zasypaného kanálu pět...
Měla jsem to veselý den ;)


Za odměnu odměna :)

16. ledna 2015 v 16:15 | Celestina
... aneb, Jak jsem si udělala radost....

Jedna nakopávací :)))

19. dubna 2014 v 19:26 | Celestina

Bum bác!!

18. srpna 2012 v 10:23 | Celestina
Není to tak dávno, co jsem přemýšlela o tom, kdy jsem vlastně naposledy spadla. A právě tyhle myšlenky se mi asi staly osudnými.

Erotický sen pracující ženy ve středním věku...

17. srpna 2012 v 21:16 | Celestina
Mě se hlavou honí spousty nesmyslů. Hlavně v noci. A některé si do detailu i pamatuju.

Vidím ho přicházet. Vysoký, urostlý chlap v ideálním věku.
Žádnej zajíc ani dědek vrstevník....
Hromada svalů, světlé vlasy, opálená tvář.
Ten toho asi sežere! A těch hader co propotí...
Parádní ruce jak lopaty a aspoň stodvacet kilo živé váhy..Nádhera!
Sedačka by pod ním prdla za půl roku....
Sedím v křesílku na terase domečku pod lesem. Jsem malátná, nemocná?
Je to doktor.
Musím si obléct tu červenou pušapku. Určitě mě bude aspoň trochu svlíkat...Sakra nejde mi zapnout! Ulomila jsem si nehet vo ten blbej háček....
...nevadí, určitě mi ho přioperuje zpátky...
Drží mě za ruku. Druhou ruku mi něžně položí na čelo.
"Bože, je tak horká a při tom tak chladná!" Pronese starostlivě krutou diagnózu. Mluví švédsky...
Kolem mě po velké stříbrné klouzačce profrčí bezdomovec! Zase mizera, proč nechodí jinudy? Ruší!!
Ano, teď mi ON rozepnul tři knoflíčky na sexy tričku. Matně vnímám, že mi na hrudník lepí nějaké diody a zapíná monitor. Pravidelný pípavý zvuk ho zneklidňuje.
"Určitě má infarkt", říká moje máma. "Máme to v rodině, já ho měla už jako malé dítě..."
Poslouchám je a vím, že se ztrácím. Nebo Oni?
Pípání utichá.
Drží mě za ruku, jsem šťastná..Odcházím do Rajské zahrady, kde není skluzavka pro bezdomovce....

"Mamí, mami! " Syn mi cloumá rukou. "Zvonil ti budík, vstávej!"
Je pět ráno a musím jít do práce. Bože!

Dovětek italský+poděkování

17. srpna 2012 v 20:33 | Celestina
Když jsem na skalách hlídala čtyři piráty, aby nespadli mezi kluzké balvany, aby se nezranili a nenaglgali slané vody, když jsem kolem nich neustále poskakovala jako ovčácký pes, dělala jim zábradlí a mosty, samozřejmě mi ujela noha a místo ladného žbluňknutí botičkou do vlahého písečku, jsem se pořádně a trapně vymáchala.

Ježibabky ....... aktualizováno

6. května 2012 v 11:21 | Celestina
Ve školce probíhal čarodějnický týden. Všude byla dětmi vyrobená výzdoba, četly a poslouchaly se čarodějné pohádky, ve třídách byly chýše plné pavouků, hadů a jiných obludek a děti se těšily na velký Rej. Pro dospělé to znamenalo připravit si úkoly na svá stanoviště a samozřejmě odpovídající kostýmy. Já měla štěstí, protože mi se vším pomáhal můj pomocníček....

jarní tání....

28. února 2012 v 21:28 | Celestina
JÁ UŽ SE TĚŠÍM NA JARO ....





krmítka......

9. února 2012 v 19:16 | Celestina

Stopovaná...

9. února 2012 v 18:59 | Celestina

Bylo nebylo....Aneb Vánoce pro kočku

29. prosince 2011 v 15:03 | Celestina

Co je psáno, to je dáno....

28. října 2011 v 13:47 | Celestina
A proto nechte na hodinkách letní čas, kupte si nové plavky, opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a těšte se na letní prázdniny !!! Smějící se (já už se nemůžu dočkat Mrkající )

To se mi líbí :)

21. října 2011 v 7:33 | Celestina
Na našem náměstí stává každý rok krásný vánoční krásný strom. A letos si ho můžeme vybrat sami... Tak do toho Mrkající

Víly mezi námi....

30. září 2011 v 23:36 | Celestina
Nebo Víly v nás...? Kdo ví. Každý to vidí jinak. Já ale jednu opravdovou vílu znám. A patří jí dík.

Nejsem věřící. Pro mě vše začíná a končí tady, na zemi. Narozením a smrtí. Nevěřím na ráj ani peklo. Věřím, že ráj i peklo si docela dobře vytváříme svépomocí už za svého života. Chtěla bych ale věřit na dobro v nás a klidně mu budu říkat andělské nebo vílí.

Narozeninové přání..........

23. září 2011 v 23:57 | Celestina

MAMINKO A BABIČKO, PŘEJEME TI KRÁSNÉ NAROZENINY

Líbající

Slovácké hody v Jundrově

29. srpna 2011 v 20:40 | Celestina
Jako každý rok, kam až moje paměť sahá, ožil poslední prázdninový víkend Jundrov krásnými kroji, lidovou hudbou, zpěvem, hektolitry vína a piva, pečenými klobásami, tradičním deštíkem a vším, co patří ke dvoudenní zábavě mladých i starších. Mája byla letos vysokááánská, špičkou s pentlemi hladila nebe a my s našimi nejmilejšími byli při tom.

HÁDANKA + ROZLUŠTĚNÍ

5. srpna 2011 v 21:59 | Celestina
COPAK TO JE A K ČEMU SE TO POUŽÍVÁ ??

TEST

1. července 2011 v 10:16 | Celestina
Jsi skutečný profesionál ???
Odpovězte na 4 jednoduché otázky a uvidíte:

PŘEŠKOLOVACÍ KURZ PRO MUŽE

30. června 2011 v 14:14 | Celestina
přišlo mi mejlem....

Cíl kurzu:
Školení, které by umožnilo mužům využívat tu část mozku, o které nemají ponětí, že vůbec existuje.

spáči...

23. května 2011 v 6:42 | Celestina

tak to má bejt

7. dubna 2011 v 6:15 | Celestina

Jaro, Jaro!

21. března 2011 v 13:38 | Celestina
"Jaro!"
"Jaro !!!" ozývalo se na ulici. Zvědavě jsem vykoukla z okna,

Když maminka stoná....

16. března 2011 v 14:12 | Celestina
... vlastně tím dává najevo, jak je slabá, nedokonalá a sobecká. Já se snažím nekazit si dny něčím podobným, ale zhruba jednou za rok mě skolí střevní chřipka (nebo se prostě z toho všeho pos...) a jednou za rok, zjara, kašlu jako starý tuberák. Zpravidla po dlouhých týdnech pečování o nachcípané potomstvo...Jako právě teď. Navíc v době jarních prázdnin!

Takhle se u nás na Moravě hraje Metallica :-)

22. února 2011 v 18:54 | Celestina

Tak kolik????

15. února 2011 v 19:51 | Celestina
buď anebo....
Čech ví.
Slovák ví.
Ale já jsem Čechoslovák.
Budu tedy bráti dvě.......... 

****************************************** 

Ohlédnutí....aneb Jak Kryštof dostal dárek (foto)

8. ledna 2011 v 10:04 | Celestina
Ježíšek někdy potěší víc, někdy možná míň, ale někdy se fakt strefí a svým dárkem zabaví nejen obdarovaného.....

******************************************************************

"Tyko, my ti je za chvilku vrátíme, jo?"
hlavolámání - Vánoce 2010

Manévry (foto)

15. listopadu 2010 v 21:26 | Celestina
Na chodbě bylo bílo, viditelnost na patnáct centimetrů, vedro k zalknutí. Naštěstí jen pára..... A panika... 

Narozeninové přání

24. září 2010 v 0:01 | Celestina

orchideje

Jak se váže kravata - video

16. září 2010 v 17:56 | Celestina
Jelikož já to neumím, jsem ohromena. A tento manuál mi doufám žádný administrátor hned tak nevymaže....

Rozkoš...... (foto)

10. září 2010 v 14:07 | Celestina
v garáži

Borci Arboristi (foto)

26. srpna 2010 v 0:37 | Celestina

Pojďte se mnou.
Sice nejsem veverka, ale přesto vás zavedu do korun stromů. To budete koukat!

stromolezení

černobílé perličky z čajovny.....

17. května 2010 v 21:10 | Celestina
Chodí za námi nakupovat lidé různí...a někdy nás i rozveselí... 

Co se nám to vylíhlo?? (foto)

27. dubna 2010 v 9:21 | Celestina
..aneb Lucko, neřehtej se!

mládě

Pozvánka do čajovny...třeba i na oslavu (foto)

31. března 2010 v 11:25 | Celestina

Čajovna je připravená....
oslava

Kytky z lásky darované........ (foto)

28. března 2010 v 18:57 | Celestina

Kytky z lásky darované

Loučím se..... (foto)

16. března 2010 v 5:16 | Celestina
Milá zimo, řádíš tady už pět měsíců a já tě mám dost. Plné zuby. Po krk. Když ráno vstanu a zase vidím sníh, mám chuť vlézt někam do brlohu a spát a spát...dokud nebudeš pryč. Protože dnes se mi vstávalo echt nehezky, protože dneska budu všude hledat pozitiva a drobné radosti, prosím tě, zmiz. Už neotravuj. Už vystřel někam jinam. Nekaz mi dnešek, protože budu potřebovat jarní nakopnutí, abych do svého narozeninového dortu nevbodla kudlu s touhou vbodnout ji úplně někam jinam.

Budu já pít, co budu žít......

4. února 2010 v 23:24 | Celestina

Já a alkohol, to je zajímavé téma. Rozhodně pro mé rodiče a mé děti.
Úplně poprvé jsem si k alkoholu "čichla", když mi bylo necelých šestnáct.
Tedy dávno v minulém století.....

KRÁSNÝ NOVÝ ROK 2010

26. prosince 2009 v 9:43 | Celestina

Vánoční přípravy v Brně (foto)

23. listopadu 2009 v 22:27 | Celestina
V těchto dnech Brno začíná zářit vánoční atmosférou.

Stalo se mi to už víckrát,

4. listopadu 2009 v 6:47 | Celestina
...ale znovu a znovu se sama sobě divím.
Asi to znáte, když se probudíte s pocitem relativního vyspání, máte ale ještě chvíli čas, tak strčíte budík pod peřinu a dovolíte si ten luxus ještě chvilku funět do polštáře. Většinou pak po takovém přídavku nové probuzení není zcela bezbolestné, z postele lezete míň čerství, než jste do ní večer uléhali a v duchu si vyčítáte, že jste nevyskočili hned napoprvé.

Svátek zemřelých.... (zvuk)

1. listopadu 2009 v 23:15 | Celestina

Věnujme chvíli těm, kteří už tu nejsou. Zapalte svíčky, posaďte se, uvolněte a zapněte zvuk:

Vnučky ? ANO !!

1. listopadu 2009 v 6:11 | Celestina

četli jste to? Já si po zkušenosti se třemi syny myslím, že každá normální ženská se musí nezřízeně těšit a radovat, když ji syn obdaří KONEČNĚ holčičkou-vnučkou. Kašlu na DNA, jde tady přece o normální city a touhy, nenaplněná přání i chuť poznávat nepoznané a po výchově chlapečků si taky trošku KONEČNĚ zaněžnit.
(I přesto, že si to před tím budete muset nastudovat z odborné literatury...)

Michalce k jmeninám (zvuk)

19. října 2009 v 5:31 | Celestina
Všechno nej, nej k svátku, sestřičko




A kvůli tomuhle nespím! (foto)

13. října 2009 v 6:48 | Celestina
tedy ne pořád, ale dvě, někdy tři nebo dokonce čtyři noci v měsíci. A je jedno, jestli na mě kouká přímo nebo je někde za bukem.

vlastenecký vtip knížepána....

12. října 2009 v 9:10 | Celestina
"Maminko, co to tady teče? To je řeka, synku. A co to kolem ní roste barevného? To je louka s květinami. A co to je kolem nás? To je les. A co je to nahoře modrého? To je nebe a mráčky. A co je to žluté, co tak krásně hřeje? To je sluníčko, synáčku. A proč, když je okolo tak krásně, musíme, maminko, žít v prdeli? No proto, že je to naše vlast, synku."
vlastenecký vtip Karla Schwarzenberga...

Pro Saru, která má dnes svátek :-) (zvuk)

9. října 2009 v 5:05 | Celestina
Moje milá sestřinko, chci Ti premiérově popřát k svátku DNES. Obě víme proč...
A jako maličkou pozornost Ti posílám písničku od srdíčka - nejen mého.
 
 

Reklama